Sv. Naum

Odjíždíme z Ohridu. Cestou do Prilepu se zastavujeme v klášteře Sv. Nauma, který je na břehu Ohridského jezera, těsně vedle hranic s Albánií a poblíž dalšího mohutného pramene krystalově průzračné vody napájející jezero. Sv. Naum spolu s Klimentem byli žáky Sv. Cyrila a Metoděje, dokonce s nimi putovali až na Velkou Moravu, odkud se pak vrátili a založili v Ohridu již zmíněnou univerzitu. V klášteře je kostel z 10.století s hrobem Sv. Nauma. Kaple s hrobem je uvnitř pokryta freskami s výjevy z Naumova života, včetně jedné, kdy ho pronásledují heretičtí Bogomilové. U vstupu do kostela jsou dva mramorové sloupy s vyrytými staroslověnskými kříži v několika místech přecházející v hlaholické znaky. Snad všechny kostely z této doby mají zvláštní intimní atmosféru spirituálního setkání, snad proto, že všichni ti svatí se tlačí na stěnách kolem, jsou na dosah ruky a v lidské velikosti.
V pokladně jsme našli starého známého Daňku, se kterým se Standa, Tomáš a Martin setkali když tu byli loni na podzim. Samou radostí na uvítanou vytáhl z pod pultu rakiju a štamprlata a z pokladny se na pár minut, v tomhle předsálí kostela, stal bar. Daňko si vybral jako oblíbené písmeno Д jako dům, duša, dobro, da (ano) a Daňko. Jeho druhým písmenem bylo T, protože uvnitř domu je stůl, nebo obětiště. Sv. Nauma mu připomínalo hlaholické písmeno ŠČ, jako „ščot“, tedy sčítání D a T.
Přes pohoří Galičica jsme se vyšplhali silničkou, z které byly nádherné pohledy jak na Ohridské tak na vedlejší Prespanské jezero. Cestou na Prilep jsme minuli Bitolu, v níž jsou zbytky římského osídlení i ve svém nepořádku malebné cikánské čtvrti.
V Prilepu nás přivítala Vladimírova rodina. Jeho tatínek nás vzal do Prilepské čtvrti Varosh, nad níž se tyčila pevnost krále Marka a na úpatí skal stál starý klášter Sv. Archanděla Michaela. V klášteře jsme se setkali s mladým mnichem. Vyprávěl, že původně tu byla poustevna, ale po čase se k poustevníkovu učení přidali místní a vznikl klášter, už v 9. století. To ještě mniši žili v jeskyních ve skalách. Dveře kostela strážily postavy krále Marka a jeho otce a na freskách uvnitř zástupy svatých „lékařů“ jako Cosmas a Damian. Mnich nám ukázal nápis hlaholicí na sloupu před vchodem. Zmínil, že ho překvapuje, že Kliment změnil hlaholici v cyrilici, vždyť Cyril vytvořil hlaholici na popud Boha. Když student něco takového udělá, je to hřích a vyvyšuje se tím nad svého učitele, což by asi Kliment sám nikdy neudělal. To, že se hlaholice přestala používat a nahradila ji cyrilice bylo tedy zřejmě výsledkem politických tlaků.
Sestoupili jsme do vesnice Varosh, která byla nejstarším místním osídlením. K ní se „přilepovaly“ další čtvrti a tak vznikl Prilep, alespoň podle Vladimira. Ve Varoshi původně bylo 70 kostelů, každý dům měl svůj. Doteď pár kostelů ještě stojí, a to přímo na dvorku některých domů. Jsou z 13.století a v několika se zachovaly původní fresky. Je vidět jak se tu recyklovalo—každý z kostelů má ve stěnách alespoň pár mramorových kvádrů z dob řeckého osídlení, některé s nápisy a reliéfy.
Po obří hostině, kterou nám nachystala Vladimirova maminka jsme se ještě odvalili prozkoumat centrum večerního města a skončili v baru ВИРУС. Ještě před spaním jsme si pustili film Tajanata Kniha (Tajemství knihy) o legendární tajné knize středověkých Bogomilů. Část děje se odehrávala ve vidinách a snění, z kterého mnozí z nás až do rána nespěchali.