Před odjezdem z Ravenska jsme potkali Ivo Dokoupila, který pracuje pro Člověka v tisni a má na starost aktivity v Banátu. Nebylo nutné se moc představovat již o nas vědel od Romana a dostal materiáli z naší první zastávky ve Sv. Heleně před měsícem. Pozval nás k sobě domu - do jedné ze starých chalup, kde přebývá většinu roku. Do Banátu přišel v roce 2000 a o té doby se podílí na záchraně českých vesnic. Jedna z hlavních aktivit je rozvoj turismu, kterému jak jsme mohli sami pozorovat se docela daří. Samozřejmě to sebou přináší i různá negativa, ale je asi těžké najít ideální způsob jak zajistit, aby se lidé nestěhovali za "lepším" do Čech. Vypravěl nám jak některé české firmy odvážejí místní jako levnou pracovní silu do Čech, kde těžce pracují a bydlí bud' někde na ubytovnách a nebo splácejí půjčky na byt. Touha po lepším životě v Čechách, který vidí v televizi způsobuje, že v Rovensku žije již jen 80 domorodců, převážně starých lidí. Standa vyprávěl o festivalu a úspěšných aktivitách v Bulharské vesnici Bela Rechka, kde žijí take jen staří lidé. Dozvěděli jsme se že 11 srpna bude v Rovensku sraz rodáků a 25-26 srpna folklórní festival ve Sv. Heleně. Standa by se rád přijel podívat a uvažuje o natočení dokumentu o životě lidí v Banátu a těch co se přestěhovali za "lepším" do Čech. Rozloučili jsme se s tím, že se uvidíme na výstavě fotografii z Banátu, kterou bude mít Ivo Dokoupil v Čechách. Na cetě zpět opět pršelo a tak jsme se zastavili jen u pozůstatku Cauceskovi éry - staré uhelné elektrárny postavené uprostřed krásné přirody. Naštěstí se prý brzo ukázalo že, místní uhlí není moc kvalitní a tak elektrárnu brzo zavřeli. V Tumisuře jsme navštívili místni Makro, kde jsme koupili 100 l oleje za cca 20 Kč/l. Skoro celou cestu cca 6000 km jsme ujeli na rostlinný olej, většinou nový, který byl levnější než diesel a hlavně ekologičtější a jak se opět potvrdilo, motor na olej jede lépe. Rumunské silnice jsou asi nejhorší, které jsme na cestě Balkánem zažili a tak jsme museli vyměnit přední dvě zničené pneumatiky. Na cestě zpět jsme se ještě zastavili na snídani v Budapešti, kde jsme navštívili naše známé a pak jsme jen projeli přea Slovensko do Polska, kde bydlí Agnieszka.
