Dopoledne v Mostaru jsme si s Denisem - architektem, naším hostitel prošli místy, které se kupodivu a také ke prospěchu města probouzejí z vyšinutého zlého snu a bolest války překrývá kdekterá náplast jednoduché všednosti.Vpřítomnosti zanechané stopy dravých střepin a kulek se ve zdech, které obrůstá zeleň, dá přečíst trauma a s příchozími houfy zvědavců se mění ve virtuální atrakci divokých akčních přiběhů. Prošli jsme jedním z mostů na muslimskou stranu a vstoupili do nejstarší mešity. Mnohost nám nečitelných arabských znaků a písmen nám připomínala tu hudební partituru či dokonce svým tvaroslovím grafiťáckou signaturu. Dozvěděli jsme se, že ještě před fyzickou bitvou začla bitva znaků a slov které pak vnesly agresi do ulic. Co tedy znamená popsat a označit někoho, ulici, dům či teritorium? Věrnost rodu, kmeni (jak tady říkají plemeni), klubu, národu, nebo náboženství se stalo osudným pro mnohé, kteří dnes leží na společném hřbitově uprostřed města. Most přes řeku Neretvu nese svoji dvojznačnost, propojuje, ale stále nese význam rozdělení na dva břehy. Vyváženost obou stran písmena M jako znaku stabilního města rozrušuje pamět zmrzačených mužů o berlích.
Denis si pro sebe vybral z latinické abecedy písmeno L ne proto, že je latinické, ale proto, že mu připomíná pravý úhel nad kterým je prázdný prostor k myšlení a ke kreaci.
Naše další cesta již vedla přez Radmilju na Stolec, kde je pohřebiště Bogomilů, sekty jež vznikla na území Makedonie. Datace vzniku, stejně jako i důvod jsou zastřeny neznámem…ale tušíme, že někde se protínáme s příběhem našich patronů Cyrila a Metoděje. Možná souvislost? Celé prostředí monumentální nekropole uvnitř vnitrozemí, napovídalo o dokonalém utajení v ústraní od Otomanů či dosahu Monarchie. Typograficky se basreliefy na obrovských kamenech ve tvaru domů podobaly neolitickým či aztéckým znakovostem. Na náhrobcích se opakovaly figury lovců se zvednutou paži s nadměrnou proporcí pravé dlaně. U dvou náhrobků byl patrně cyrilický zápis.
Překonali jsme horu Klobuk a překročili hranici ve výšce 1060m do samostatné republiky Černá hora pak následoval tobogán až do Kotorského zálivu. Se štěstím v pravačce a levačce nás řidiči dovezli do Petrovacu na moru, kde pobudeme několik dní.
No comments:
Post a Comment