Cesta, cesta, Ceca.

Tak trochu tři mužži ve člunu. Původně jsme se domluvili s odjezdem z Bela Rechky na desátou ráno. Nepršelo. Celkově to vypadalo, že užž máme zabaleno, ale stejně bylo ještě třeba cosi donést, cosi přerovnat. Pak taky lehká snídaně, kterou nám nachystal spisovatel Nikolaj. A pak už jen pozdravy, políbení, přání dobré cesty, pozvánky a představy o příštích potkáních.Odjížžděli jsme před dvanáctou. Naštěstí jsme měli před sebou změnu času a tedy hodinu k dobru. Chtěli jsme se vyhnout dálnici, jeli jsme na Vidín a pak do Srbska, krajina se měnila s kažždým kilometrem, klesali jsme k Dunaji, prosmýkávali jsme se průsmyky, stoupali a klesali mnohými serpentinami. Pořád na hraně bouřky.Ze strany Staré Planiny kovově temné mraky, od Dunaje modro bez mráčku, dělící čárou byla ažž do Bělehradu naše cesta. Permanentní dusno. Drobným zpestřením osmi hodin v modrém "Metodějovi" byl poslední nákup v Bulharsku, poctivě jsme utratili všechny naše leva. Samozřejmě hlavně za olej. To je vùbec dobrá atrakce: chlapíci otvírají třicet litrových lahví nejlevnìjšího oleje a lijí to do nádržže. Předtím samozřejmě happening jak koupit ten nejlevnější, kolik jej ještě mají (Billa byla spolehlivá). Jedeme si zas o třetinu levněji, nežž bychom dali za naftu. Taky na sebe jsme mysleli, poslední stotinky šly do kozího sýra, a zeleniny. Další změna rytmu celnice do Srbska, trochu jak z filmu ospalý konec světa a uniformovaná moc. Vlado naštěstí žživiálně konverzuje na obou stranách hranice, Pepa má papíry v pořádku a Roman se usmívá a kombinuje ruštinu a bulharštinu s ostatními slovanskými jazyky, což místy pobaví i chladnou uniformu. Mladá celnice si užžvá svých minut důležžtosti. Znovu vysvětlujeme smysl projektu. Klíčová otázka zní: Proč se Češi,kteří mají latinku, zabývají cyrilicí? Kdo ví? Konec koncù i v Srbsku už obě abecedy na veřejných nápisech splývají a prolínají se. Nìkde obec označuje jen latinka, nìkde jen cyrilice, nìkde jsou nápisy v obou písmech. Taky rùzné sprejované výkřiky jsou v obou abecedách, u těch nejvlasteneňtčjších hesel je latinka obzvl᚝ působivá. Stejně tak jako na policejním voze, jehož osádka skrytá v křoví nám měřila rychlost. Teď užž víme, žže pro občany EU jsou speciální sazby v eurech, ani Vlado nic lepšího neusmlouval. Vedro a dusno se stupňovalo. Nakonec se skutečně objevil Dunaj a na ním Bělehrad. Ceca měla práci v divadelní akademii a my ji hledali v Novém Bělehradu. Vlado opět zářil, dokázal se doptat, i když skoro všichni na ulici byli zaskočeni, žže v jejich blízkém okolí je divadelní akademie. Pak jsme užž jen odpočívali a mluvili a odpočívali a mluvili a jedli a pili. A byl s námi i Dragan z Jabuky, bude tu i zítra na prezentaci.