Glagolský intelektuální salón v Bělehradě

Naše neděle byla tvrdě pracovní. Chystali jsme prezentaci. Místo,
které pro naši akcičku v Bělehradě Céca zajistila se ukázalo
jako hodně prestižní - nakladatelství Clio, které má díky své
jasné dramaturgii (z našeho ranku určitě stojí za připomenutí
jejich kniha Kulturní turistika, vystaveni byli třeba také Fromm,
Handke) v bělehradských intelektuálních kruzích slušné postavení.
Při pomalé a rozmařile diskusní snídani jsme promýšleli, co a
jak uděláme. Rozhodli jsme se pokusit se o maximální interaktivitu.
Něco, co bude přímo ukazovat postupy naší expedice, byl to, jak
se ukázalo, odvážný plán. Šli jsme do toho.
Nejdříve bylo třeba vyřídit Vladovu jízdenku, její proměna byla
i pro Romana záminkou poprvé si alespoň na chvilku užít živý
Bělehrad. Vladova jízdenka se sice vyměnit nedala, ale naštěstí
se našel jiný levný spoj do Skopje, který Vladovi umožnil od sedmi
večer být s námi a zároveň noční jízdou stíhat druhý den své
povinnosti v divadle. Bez Vláda bychom oslabili přímou ukázku naší
mezinárodní spolupráce. A vůbec jsme chtěli být ještě alespoň
chvíli společně.
Venku v ulicích vesele pálilo slunce, my u Céci přeskupovali stohy
našeho materiálu, třídili, přeposílali, přejmenovávali, tvořili
nové a nové bloky, kategorie a podkategorie, Pepovy stroje a stroječky se zahřívaly a protáčely. Drobnou přestávkou byl jen oběd, který nám připravila Cécina maminka.
A skutečně všechno to vyšlo. Jen s malou časovou odchylkou od původního plánu jsme ještě s horkými DVDéčky usedali do taxíků směr Clio. Pepa nemluvil do větru, co slíbil, opravdu bylo. A to ještě
pro sebe objevil řadu novinek ve vybavení používaného strojového parku. A hlavně, lidé navzdory nedělnímu podvečeru, navzdory letnímu počasí přišli, poslouchali, ptali se a zkoušeli si sami hrát s naším materiálem. Kromě vstupního povídání a projekce ukázek z našeho DVD, a taky kromě bezesporu zajímavého střídání srbštiny, makedonštiny a češtiny, kterou Dragan elegantně překládal, jsme také na dvou počítačích umožnili lidem brodit se naším materiálem podle chuti.
Třetí počítač ukazoval náš web, škoda že až v akci na místě jsme zjistili, že právě nebyl zcela ve formě.
Prostě Cécin "direct marketing" byl úspěšný. Lidí přišlo dost a byly rozhovory a dotazy i potlesky a obdiv, taky pro rádio a do novin. Dokonce pan Zoran, ředitel nakladatelství Clio po tom, co slyšel a viděl, přislíbil (a on je významnou persónou bělehradských intelektuálních kruhů) svůj vlastní text do prestižního kulturního magazínu. A to jsme se mu po site specific způsobu usalašili i v jeho ředitelně. Inu success. A pak vyprovázení hostů, doslova sedm západů na dveřích a loučení s Vladem a procházka nočním Bělehradem, posezení v letní restauraci a chůze ztichlým městem, které ozařovaly blesky vzdálené bouřky. Nezmokli jsme. Už jen ve třech do tří jsme trochu povídali. A hurá na kutě, protože
na náš zbytkový tandem (Pepa a Romana) čekal přesun do Rumunska
a před tím už v deset ráno snídaně v Jabuce.
PS: o noční balkónové scéně a halasném řešení fiktivního vykradače aut, ani o destrukci věšáku s prádlem pisatel těchto řádek vlastně nic neví.