Sv. Naum

Odjíždíme z Ohridu. Cestou do Prilepu se zastavujeme v klášteře Sv. Nauma, který je na břehu Ohridského jezera, těsně vedle hranic s Albánií a poblíž dalšího mohutného pramene krystalově průzračné vody napájející jezero. Sv. Naum spolu s Klimentem byli žáky Sv. Cyrila a Metoděje, dokonce s nimi putovali až na Velkou Moravu, odkud se pak vrátili a založili v Ohridu již zmíněnou univerzitu. V klášteře je kostel z 10.století s hrobem Sv. Nauma. Kaple s hrobem je uvnitř pokryta freskami s výjevy z Naumova života, včetně jedné, kdy ho pronásledují heretičtí Bogomilové. U vstupu do kostela jsou dva mramorové sloupy s vyrytými staroslověnskými kříži v několika místech přecházející v hlaholické znaky. Snad všechny kostely z této doby mají zvláštní intimní atmosféru spirituálního setkání, snad proto, že všichni ti svatí se tlačí na stěnách kolem, jsou na dosah ruky a v lidské velikosti.
V pokladně jsme našli starého známého Daňku, se kterým se Standa, Tomáš a Martin setkali když tu byli loni na podzim. Samou radostí na uvítanou vytáhl z pod pultu rakiju a štamprlata a z pokladny se na pár minut, v tomhle předsálí kostela, stal bar. Daňko si vybral jako oblíbené písmeno Д jako dům, duša, dobro, da (ano) a Daňko. Jeho druhým písmenem bylo T, protože uvnitř domu je stůl, nebo obětiště. Sv. Nauma mu připomínalo hlaholické písmeno ŠČ, jako „ščot“, tedy sčítání D a T.
Přes pohoří Galičica jsme se vyšplhali silničkou, z které byly nádherné pohledy jak na Ohridské tak na vedlejší Prespanské jezero. Cestou na Prilep jsme minuli Bitolu, v níž jsou zbytky římského osídlení i ve svém nepořádku malebné cikánské čtvrti.
V Prilepu nás přivítala Vladimírova rodina. Jeho tatínek nás vzal do Prilepské čtvrti Varosh, nad níž se tyčila pevnost krále Marka a na úpatí skal stál starý klášter Sv. Archanděla Michaela. V klášteře jsme se setkali s mladým mnichem. Vyprávěl, že původně tu byla poustevna, ale po čase se k poustevníkovu učení přidali místní a vznikl klášter, už v 9. století. To ještě mniši žili v jeskyních ve skalách. Dveře kostela strážily postavy krále Marka a jeho otce a na freskách uvnitř zástupy svatých „lékařů“ jako Cosmas a Damian. Mnich nám ukázal nápis hlaholicí na sloupu před vchodem. Zmínil, že ho překvapuje, že Kliment změnil hlaholici v cyrilici, vždyť Cyril vytvořil hlaholici na popud Boha. Když student něco takového udělá, je to hřích a vyvyšuje se tím nad svého učitele, což by asi Kliment sám nikdy neudělal. To, že se hlaholice přestala používat a nahradila ji cyrilice bylo tedy zřejmě výsledkem politických tlaků.
Sestoupili jsme do vesnice Varosh, která byla nejstarším místním osídlením. K ní se „přilepovaly“ další čtvrti a tak vznikl Prilep, alespoň podle Vladimira. Ve Varoshi původně bylo 70 kostelů, každý dům měl svůj. Doteď pár kostelů ještě stojí, a to přímo na dvorku některých domů. Jsou z 13.století a v několika se zachovaly původní fresky. Je vidět jak se tu recyklovalo—každý z kostelů má ve stěnách alespoň pár mramorových kvádrů z dob řeckého osídlení, některé s nápisy a reliéfy.
Po obří hostině, kterou nám nachystala Vladimirova maminka jsme se ještě odvalili prozkoumat centrum večerního města a skončili v baru ВИРУС. Ještě před spaním jsme si pustili film Tajanata Kniha (Tajemství knihy) o legendární tajné knize středověkých Bogomilů. Část děje se odehrávala ve vidinách a snění, z kterého mnozí z nás až do rána nespěchali.

Tělo jako písmo

Workshop o písmu s dětmi, s nimiž pracuje Jasmina, Nikola, Marie a Strezo v Media Artes dnes pokračoval dopoledne a většinu odpoledne v parku u jednoho z pramenů vydatně zásobujících vodou Ohridské jezero. Na nedaleké pláži jsme pak vykoušeli vodu Ohridu na vlastní kůži a byla pěkně ledová.
K večeru jsme se přesunuli k přístavu a téma metafory vlastního těla jako písma jsme otevřeli i tady. Udělali jsme promítání o naší cestě, Agnes a místní kytarista dělali improvizovaný hudební doprovod. Rozloučili jsme se s Ohridem pořádnou plieskavicí, kterou ovšem ocenili jen ne-vegetariáni. Vegetariáni se museli spokojit s pečeným sýrem, ale zdá se, že jim šel k duhu.

První den v Ohridu

Ráno se v našem dočasném panelákovém bytě vybaveným mimo jiné i sebraným dílem Josipa Broze Tita, zastavil Nikola, abychom domluvili plán na příští dny. Potom nás vzal na Plaoshnik, vrcholek nad starým městem, kde stával klášter sv. Klimenta a první slovanská univerzita založená v 9.století. Celé prostranství kolem kostela s ostatky Sv. Klimenta bylo odkryté díky probíhajícím archeologickým vykopávkám, takže bylo vidět nově nalezené mozaiky nebo napolo očištěné kostry na pohřebišti. Svatý Kliment a Svatý Naum byli žáci Cyrila a Metoděje a univerzitou jen za života Sv. Klimenta prošlo 3.500 studentů. Sv. Kliment zjednodušil staroslovanskou hlaholici a pojmenoval tohle nové písmo cyrilice, na počest svého učitele.
Sešli jsme lesní cestou nad skalnatý sráz k jezeru a podél něj ke kostelu sv. Jana Teologa, který je usazen na skalnatém výběžku nad vodami jezera. Jestli něterá místa vyzařují energii určitého druhu, tohle bylo jedním z nich, přestože se právě hemžilo třemi desítkami školních výletníků.
Odpoledne jsme rozbalili tábor vedle sochy Cyrila a Metoděje na promenádě na Ohridském nábřeží. Obě auta naší výpravy polepená znaky hlaholice a cyrilice z našich minulých zastávek okamžitě vzbudily pozornost, takže jsme rychle přešli k akci a udělali rozhovory s kolemjdoucími o tom, kdo jsou Cyril a Metoděj. Dozvěděli jsme se mimo jiné, že Makedonci rozhodně nejsou Slované (i přes námitky, že makedonština je slovanský jazyk) a že Makedonie je centrem evropské civilizace—to o sobě ostatně tvrdili i Srbové. Takže asi záleží koho se ptáte. Když jsme tuhle trochu problematickou otázku probírali s Vladimírem, říkal, že není moc dobré pouštět se do intelektuálních diskusí o tom „jak to opravdu bylo“, protože tohle téma se na Balkáně řešívá válkou.
Rozpory a paradoxy jsou tu jiné, byť stejně intenzivní jako Montenegru nebo Srbsku. Podle zákona musí být v Makedonii veřejné nápisy, včetně vývěsních štítů napsané cyrilicí. Nicméně ani to nijak vážně nebrání vlivu „američtiny“ na veřejný prostor, takže když přelouskáte nápis Гарфиелд, Сунрајс nebo Матрикс видео цлуб, je těžké ubránit se pocitu jestli to tomu Cyrilovi vůbec stálo za to. ☺
Tomáš s Marií z Media Artes dělali během odpoledne s dětmi workshop a evokační hry. „Kilometr“ aneb kilo metrů (zednických) fungují jako nástroj vytváření písma, které je jak vizuální, tak fyzické a význam jednotlivých písmen tak děti mohly vyjadřovat pohybem a interakcí s písmem a abstraktními tvary, které se z metrů daly složit. Media Artes s dětmi natočili krátký hravý film o písmu vzjádřeném vlastním tělem, který jsme večer promítli v našem mobilním kině na pěší zóně.