Akce v Budvě

Konečně volný den, tedy alespoň ráno. Vykoupání v moři, snídaně každý kdy chtěl. Na večer musíme připravit promítání a akci v centru městečka Budva, takže se každý chopí toho co umí a pouštíme se do práce. V „obýváku“ s výhledem na moře je víc techniky než lidí—počítače, videokamery, fotoaparáty, nahrávací technika, všude kabely—zpracováváme materiály natočené za posledních několik dnů, abychom je mohli publikovat na internetu a prezentovat večer.
Kolem 16h vyjíždíme do Budvy, starého města opevněného benátskými hradbami.
Nechtěli jsme dělat „street performance“, ale křehkou kulturní intervenci, ne nutně lidi pobavit, ale zapojit je do přemýšlení o písmu. Další příležitost dozvědět se, že nahrazování cyrilice latinkou prožívají místní Srbové velmi intenzivně, mají pocit, že tak mizí i srbská identita. U některých nápisů vlastně není jasné jak je číst. Když je lékárna nadepsána APTEKA, člověk zvyklý číst cyrilicí pak přečte nesmyslné „artěka.“ Na turistickém letáku Budvy není cyrilicí ani text v srbštině. Saša, jehož praprapradědeček je druhou nejznámější historickou osobností Černé Hory po Něgošovi a má v Budvě muzeum, se rozčiloval nad transckripcí jeho jména do latinky, cyrilice vystihuje zvuk jména mnohem přesněji.
Místní televize natáčí o akci reportáž a rozhovory s námi i s účastníky.
Večer jsme ještě museli najít fungující internetovou kavárnu a konečně aktualizovat reportáž z cesty. Pak nás Saša a Maja pozvali do jejich domu na „slovanskou jam session.“ Na terase ztmavlého domu, kolem stolu s pozdní večeří a hluboko pod námi se rýsujícím osvětleným zálivem. Hravé propojení „džemu“ češtiny, srbštiny, makedonštiny, občasné slovenštiny a ruštiny a maďarských houslí.