Ranní vstávání, tentokrát už abysme stihli akci v romské škole. Romové i tady žijí v ghettu, za mostem. S jednou třídou dětí jsme ve velkém kole začali hrát abecední hry. Energie se rychle rozproudila—děti sestavovaly písmena a slova z metrů, hráli jsme kreativní hry s padákem a abecedním stolkem. Dětí stále přibývalo, jakoby za jednoho desetiletého najednou byli ještě dva pětiletí. Další se tlačili za okny třídy a za dveřmi do školní budovy. Všude bylo hemžení, byli jsme v obležení. Skoro jsme měli špatné svědomí, že rozdováděné děti bude náročné zase zkrotit a usadit do lavic. Akce se překvapivě dobře podařila, ač jsme si mysleli že romské děti nebudou mít k cyrilici tak emocionální vztah, reagovali spontánně a s plným nasazením. Snažili jsme se mluvit s nimi trochu romsky. Pro děti v tomhle věku asi konstelace romštiny a cyrilice nebudí nijaký podiv.
I ti energičtější z nás ocenili odpočinek a snídaňo-oběd v kavárně, který následovala ještě odpočinkovější hodinka v místních minerálních lázních. Krásně art-decově vyzdobený sál hlavní lázně měl výbornou akustiku. Dokonce když se zpívalo do žlábku podél bazénu, zvuk rezonoval až do zelené klenby. Postupně jsme se všichni vrátili do Běla Rečky, kam už v mezičase přijeli další účastníci festivalu—Mirek se svými lidmi z ústavu orální historie České akademie věd a do toho všeho Bulharská televize, která chtěla o festivalu a doprovodných akcích točit reportáž. Všechno od ubytování nově příchozích až po rozhovory s televizí se hravě zvládlo a pak už následoval jen přechod do místní hospůdky, večeře a náramná oslava. Mirek všem místním říkal, že jsou jeho deja-vu, ale to určitě popře, protože to už si nepamatuje. Zprávy z Prahy jsou že je tam krásné počasí a sluníčko, tak se vší vervou doufáme, že už zítra dorazí i sem.
No comments:
Post a Comment