Cesta do Segesvaru

Den-Na čarodějnice. Než jsme se sbalili a vyrazili z vesnice Atyha rozhodli jsme se s místnimi dětmai vystřihnout a nalepit na auto písmeno, které si vybrali jako zástupné za sebe. Bylo to písmeno G a pro ně neslo tvar berana. Načerpali jsme sílu, informace a místní železitou vodu a po sjezdu z hory Tátoš jsme byli opět na hlavní. Počasí bylo proměnlivé a na dramatické cestě za skrytým písmem jsme stavěli skoro na každém rozcestí. Runy v prostoru fungovaly až do vesnice Székelydálya kde jsme konečně našli nejdelší do zdi vepsaný runový nápis. Byli jsme překvapeni odborností a bohatostí informací od místního evangelického faráře.Vidět, rozeznat stopy a dekodovat významy se nám hned nepovadlo neb den usínal a v rozlomeném kostele svítila jedna malá pracovní žárovka. V ornamentech nad otářem se skrývá mnoho významů kde se snoubí tvar zvířete a klíčicí rostlina s universem. Naše logika se zamotávala v obsahu, který se asi již historicky opustil.Magickou cestu a noc jsme ukončili na vrchu hory nad Segesvárem, kde se kdysi ukončil život mladého básnika Petofiho.

Atyha

Nědělní mše na zahradě. Sešlo se nás kolem místní fary asi přes třicet, aby se zde uskutečnila bohoslužba když to nejde v odhaleném chrámu. Zpěvy a predikace místního faráře působily jako minimalistická kompozice. V rozhovoru s ním jsme se dozvěděli, že v blízkém okolí je několik vesnic s podivným názvem jako například Atyha kde pobudem dva dny. Celý příběh je zajímavý i z pohledu našeho projektu Proroků=Otec který scházel z hory Firtos a říkal synům „tady bydlím já..itt én lakom“=vesnice Énlaka, o kousek dál řekl svému starřímu synovi „to je tvoje..e tied“=Etéd, o několik kroků dál řekl svému mladšímu synovi tady je pro tebe malá..kis mod=Kusmod..když se na chvili zastavili tak se plaše zeptal nejmaldší „kde se muže usadit..dnes mluvím s tebou..řekl otec ..neked is solok ma =Szolokma. Pak se všichni vraceli domů a otec se zeptal nejmladšího syna zda mu to dostačuje. A on odvětil „dej mi otče když chceš..adj ha akarsz atyam=Atyha.
Tak je tento příběh rozprostřen po místních kopcích. Ve vesnici Énlaka jsme taktéž objevili runy v místním kostele a ve znaku starodávneho sídla Sikulů. Dnešní večer máme v programu zajít do místní hospody a představit se, promítnout interaktívní dokumenty a Agnes bude spivat písně z Transylvanie . Snad se s místnimi podaří navázat tvurčí konltakt.

Targu Mures

V městě Targu Mures, kde jsme přespali u rodiny naši průvodkyně Agnes se ještě ráno dořešily nezbytné technické korekce naši komunikace se světem a vyrzili jsme do Transylvánských hor. Cestou jsme se ještě stavili u babičky Agnes pro kamna a neopoměli jsme se zeptat Agi maminky na jeji vyvolené písmo. Krajina se začala mírně vlnit hned za městem.
V podzemí je solné jezero a sůl se zde težila oddávna. Mohla být pěkně slaná i pokuta za špatné zaparkování auta, které se náhle rozjelo a opřelo se o sloup telefonního vedení metr po té co jsme z něho vyskákali.
Po několika kilometrech jsme odbočili na kamenitou cestu, která nás vyvedla na úpatí, kde je dobře schovaná vesnice Atyha. Je snad jeji štěstí ikdyž v nesnázích místních, že se ještě drží starého způsobu života, že sem nepronikla konzumní civilizace. Dřevěnky vsazené do terénu vyzývají příchozí bohatě zdobenou bránou nebo modrou barevností. Blízkost nebes je patrna v pohledu na místní kostel kterému sundali střechu. Hned po příjezdu jsme rozprostřeli na místní prašné cestě trávové písmo a tak udělali poznávací akci s místnimi krávami. Při večerním seznamování u stolku se krčíme s místnimi v krčmě.
Několik z nich asi potkáme na zítřejší nedělní mši.

Cows choice the letter "A" for Atyha

Kláštery a hřbitov jako galerie

Ranní pravoslavná mše patří k naší ranní hygieně a pomáhá nám naladit se ve společné souzněnní s místnimi- již známým bratrem Ovidiem a otcem Cleopem. U snídaně diskutujeme o těle a duši, písmu božím a obsahu slova a liter. Otec který je paradoxně mladší než my, je velmi sdělný a myslím , že mu svými dotazy působíme pobavení. V gestice rukou a výkladu požehnání se ještě objevují cyrilické inicíaly Ježiše Krista jako IICX. Naše domněnky o navázaném emočním vztahu obrazů a významovém gestu na nich se podporují v pozorovaní na mohutné freskové výzdobě kostela, refektáře a obou kaplí. Jakoby nás obklopila ikonografie a latinickocyrilické popisky a v tomto zaujetí se snažíme dekodovat zobrazené příběhy. Oba naši hostitelé na dotaz zda by mohli vybrat jedno z písmen hlaholické abecedy které umístime na jedno z aut, nezávisle na sobě vybrali shodně znak připomínající Omegu. Protože jim připomínal vztach alfa omega začátek a konec též aureolu nad hlavou Ježíšovou. Symbol=signál, kod=způsob,ikony=priběh,idol=vzor to jsou některé z možných pohledů a poměrů v pozorování tohoto prostředí bohatého na skryté významy. Na cestě po Maramureš siget jsme pobyli v Sapante, vesnici s místní tradici zdobených náhrobních křížů, kde se lokální ikonografie mrtvých konfrontuje s obecní ikonografii v ortodoxním chrámu. Zaujati v diskusi nad smyslem mohutné dubové stavby kostela v nedalekém poutním komplexu jsme spočinuli u jídla a rozjímali jako poutníci na symposiu o víře. Projíždíme vesnicema v oblasti Maramureš kde jsou tradičně zdobené mohutné dřevěné brány a v kombinaci s rozkvetlými stromy jabloní a a třešní zavoněla chasidská minulost tohoto „ostrova“místa jak se mu tady říká ikdyž s vodou není nikterak propojen. Mentální ostrov komunity.

Orbis Pictus

Dnešni den jsme se rozhodli zkouknout místní muzeum a školu kde učil J.A.Comenius a kde napsal své dílo Orbis Pictus.
Expozice byla skromná na význam jeho díla, ale představovala pro nás výchozí momenty k tématu písma a užití multimedii jako poznávacího a komunikačního prostředí. V mnohém nás tato návštěva inspirovala a poučila. Též jsme se tento den věnovali přímo vzniku a obsahové náplni webových stránek.
Jediný problém nám působilo najít v městečku internet neb se zdálo že okno v orbis svět se ještě tady neotevřelo. Až v místním turistickém mládežnickém kulturáku ve tvaru žáby na prameni se skrývalo několik mladíku na chatu. Stanislav jako jeden ze statečných vyseděl, vytvořil, a vyřešil možnost denn ího zpravodajství v našem kontaktu z míst pro vás. Dík mu za to. Také jsme se pokusili definovat ve skupině kategorie pro digitalní interaktivní data archiv, který připravujeme jako komunikační prostředí v komunitách. Lehký průjezd rumunskou hranic se obešel bez dlouhého vybavování nepřijemného čekání. Satu Mare se vynořilo ze tmy noci ale nepůsobilo na nás přívětivým dojmem a pohostinností. Zanechali jsme město v záři lamp a intuicí řízeni vjeli do neznáma rozvlněné tmy. Magneticky nás přitáhl kdesi v lesích rozestavěný pravoslavný klašter Portarica. Bratr Ovidio jakoby čekal na náš příjezd. Ve světle neonu a půl měsíce nasvícená, ještě nehotová stavba tohoto sakrálního místa media přijala náši skupinu dobrodruhů pohostinně

Sarospatak

Dnešní ráno jsme strávili ještě nezbytnou úpravou obou vozidel, tak aby jsme se v nich navzájem dobře po cestě propojili. Jedeme na použitý olej jako po másle a naladíme se kolektivně na cestu tak, aby jsme se cítili dobře a aby jsme předešli zbytečným časovým ztratám v jednotlivých plánovaných zastaveních. Úprava designu druhého auta se stala společnou akcí po příchodu Agi z Rumunska, která nás bude provázet na cestě po Transylvanii. Vyjeli jsme odpoledne, překročili veletok Dunaje a štastně vyklouzli z Budapešti směrem na Miskolc do městečka Sarospatak, kde se kdysi zdržoval „učitel národů“ J.A.Komenský a kde se předpokládá také, že se k našemu projektu vztahuje jeho didaktická metoda výuky Orbis Pictus obrazu a písma a taktéž jeho dílo Škola hrou. Jedeme bez zajištení a místního kontaktu, neb se nepovedlo někoho sehnat z místního muzea. Chceme se ale i přesto tady zastavit, případně uskutečnit veřejnou akci u muzea. Přijeli jsme do Sarospataku ke kostelu a náhodně potkali člověka před kostelní zahradou, který nás dostatečně informoval o místních poměrech a též o místní tradici. Náhodně jsme vnikli do dvora evangelického domu pro mládež, kde se ozývala rocková hudba. Domění, že zde nalezneme skupinu mladých rockerů, se rozplinulo, neb v místnosti hudební školy probíhala zkouška hudební skupiny President v čele s frontmanem Gabrielem. Obstarší pánové ve věku Rolling Stone ztřeštěně vytahovali světové a místní hitovky.
Společně jsme se pak rozpovídali o našem projektu a dva z kapely ,zpěvák Gabi a bubeník Janczi, zustali s námi ještě do pozdních hodin. Z frontmana se vyklubal bývalý starosta Sarospataku a časem se ukázalo, že nám je schopen v mnohém pomoci. Z hlaholické abecedy si vybrali společně tvar houby, což je shodou okolností pismeno S.

Nitra

Cesta do Nitry byla překvapivě rozmanitá, neb jsme projížděli neuveřitelně malebnou krajinou v klikatici cest, kde se objevovala boží muka a kapličky s ranními autobusovými zastávkami čekajících žáčků. V Nitře nás již netrpělivě očekavali na Universitě Konstantina Filozofa neb ani jedna strana netušila, co se vlastně stane. Jak se pokusit evokovat před veřejností předpokladanou cestu po Balkáně ,tak aby ji studenti s pedagogickým a výtvarným zaměřením pochopili nejenom jako vzdělávací, ale i jako tvůrčí prostor a navázali následně vlastními invencemi k projektu. Presentace se zdařila a otevřela tak nový rozměr také nám,abychom se v podobných situacích již dokázali vyznat a zformulovali pregnantněji naš cíl.
Studenti reagovali vstřícně a pomohli vybrat dvč písmena z hlaholice, která repreezentují náladu v kolektivu budoucích učitelů. Tak logicky objevili jako první znak U-univerzita, ktere je podobne rozkvetlému K jako Konstantin a druhým bylo I ve znaku kalicha neboli číše. Také jsme se dověděli že Univerzita, lépe řečeno jeji rektor, uděluje cenu a ta je v podobě repliky hlaholického písmena C jako Cyril. Eva, naše průvodkyně, nás provedla městem až na hrad, kde stávala pevnost Pribinova, Rastislavova a Mojmirova. Potkali jsme se s mladými odborníky, lidmi z místní pobočky památkové péče, kteří nám převyprávěli historická fakta a také poodhalili současnou polemiku a vztah k tradici verozvěstů na Slovensku. Kruh a obrat, konec otočen k začátku, to byla témata, která se zde nahodile řetezila k sobě. Na hradě kruhový stolec na kterém je vytesán proglas-prohlášení, též u okultní sochy Corgoně, je mnoho kruhových asociacii a také cyklické ozvěny našich hlasů kroužicí v apsidách kruhové rotundy, vše se tento den řetězilo v náhrdelníku náhod, tak jak setkání s Evou, dávnou známou, která si taktéž spontánně vybrala své oblíbené písmeno O… Jen vložená kost sv.Cyrila ve zdi odrážela pozornost od kolových křížových fresek propadajicich se v kostní belobě chrámu někde u vstupu. Slyšeli jsme též příběh o nedaleké vesnici Pastovce, původně Pastuh, která nese jméno patrně nejen po pasákovi oveček, ale příznačně po pastýři, což je paeralela na Cyrila, který dle pověsti tímto uzemím měl projít. Míříme k tomuto místu, ale je již večer a tak v modři soumraku překročíme řeku Dunaj u Ostrihomské katedrály a přespíme v pohoří Pilis starodávne zemi Keltů, Slovanů a Hunů. Očekáváme dnes večer setkání s ostatními členy naši expedice.

Odjezd

Příprava a výjezd na cestu po dni jubilea, kdy před šedesáti lety vyjeli Zikmund a Hanzelka, vyjeli jsme i my na naši cestu po stopách i kdesi ztraceného a někde drženého pisma Hlaholice. Vyjezd z Prahy-Matky měst, jak se ji občas řiká, se asi nemyslí pouhá změt a prach v chaosu teto metropole, ale i jeji krása. Opouštěli jsme své rozlétané myšlenky a vpluli do krajiny, kterou jsme začali vnímat jako uzemí dávné Velké Moravy. Prázdné Slavonice ve svém podvečerním renesančním půvabu přijali naše jedno z vozidel neb druhé auto ještě procházelo úpravou v očekávání. Hned po příjezdu jsme umyli auto na nedaleké poloprázdné pumpě, tak abychom na něj mohli běhěm naši cesty na každé další zastávce přidat jeden nebo dva znaky z hlaholice a nebo z cyrilice.
Tady na náměstí nebylo mnoho lidí a ti kdož přišli nakrátko pouze na kukandu nelitovali, ani radní, kteří právě vyšli z radnice, když jim skončila schůze a snad i ostatní zaujala informace o naši expedici . Seděli jsme pak po promítaní s některými přívrženci v místní vyprahlé hospodě a povídali si o slově a znaku. Poprosili jsme je, aby se společně dohodli na prvních dvouch symbolech které by reprezentovaly jejich město.
V pocitu se schodli.Ve Slavonicích si jako dva zástupné znaky vybrali z abecedy hlaholice písmeno A jelikož jim připadá jako člověk- začátek cesty a druhý znak reprezentuje spíše objekt-budova--jejich město a tak lze množná tuto skutečnost nahlédnout v prismatu reagujícím na spjatou komunitu-kulturní enklávu žijící v harmonickém až srovnaném prostředí někdy postrádající dynamické vzrušení. Pak se malebné město ponořilo ve spánek a po krátke noci, přespání v místnim kulturáku vedle cirkusové kolonie Pacific, nezbylo než se rozloučit s prvním zastavením naši cesty za poznáním.