Kláštery a hřbitov jako galerie

Ranní pravoslavná mše patří k naší ranní hygieně a pomáhá nám naladit se ve společné souzněnní s místnimi- již známým bratrem Ovidiem a otcem Cleopem. U snídaně diskutujeme o těle a duši, písmu božím a obsahu slova a liter. Otec který je paradoxně mladší než my, je velmi sdělný a myslím , že mu svými dotazy působíme pobavení. V gestice rukou a výkladu požehnání se ještě objevují cyrilické inicíaly Ježiše Krista jako IICX. Naše domněnky o navázaném emočním vztahu obrazů a významovém gestu na nich se podporují v pozorovaní na mohutné freskové výzdobě kostela, refektáře a obou kaplí. Jakoby nás obklopila ikonografie a latinickocyrilické popisky a v tomto zaujetí se snažíme dekodovat zobrazené příběhy. Oba naši hostitelé na dotaz zda by mohli vybrat jedno z písmen hlaholické abecedy které umístime na jedno z aut, nezávisle na sobě vybrali shodně znak připomínající Omegu. Protože jim připomínal vztach alfa omega začátek a konec též aureolu nad hlavou Ježíšovou. Symbol=signál, kod=způsob,ikony=priběh,idol=vzor to jsou některé z možných pohledů a poměrů v pozorování tohoto prostředí bohatého na skryté významy. Na cestě po Maramureš siget jsme pobyli v Sapante, vesnici s místní tradici zdobených náhrobních křížů, kde se lokální ikonografie mrtvých konfrontuje s obecní ikonografii v ortodoxním chrámu. Zaujati v diskusi nad smyslem mohutné dubové stavby kostela v nedalekém poutním komplexu jsme spočinuli u jídla a rozjímali jako poutníci na symposiu o víře. Projíždíme vesnicema v oblasti Maramureš kde jsou tradičně zdobené mohutné dřevěné brány a v kombinaci s rozkvetlými stromy jabloní a a třešní zavoněla chasidská minulost tohoto „ostrova“místa jak se mu tady říká ikdyž s vodou není nikterak propojen. Mentální ostrov komunity.